v dubnu to byly dva roky, co se v prostorách bývalé kantýny brněnského studia české televize otevřel soul. v éře boomu bister si podnik velmi rychle získal značnou oblibu a pozitivní hodnocení (až podezřele nekriticky referovala petra pospěchová v mf dnes; julie kalodová v hospodářských novinách byla střízlivější a trefně vystihla – pro mne až komickou – módnost podniku: „i když na talíři zatím není žádná extra vyladěná gastroparáda, podnik se rychle zařadil do seznamu míst, kde je dobré být viděn“. a soul je skutečně místo, jehož návštěvníci pozorně sledují příchozí i sebe samé.
v počáteční fázi fungování zde využívali kávový plastomat, který byl naštěstí po připomínkách zákazníků nahrazen pákovým strojem, avšak celkový dojem z kávy zůstal přinejmenším rozpačitý. mezi zaměstnanci podniku jsou dva pánové, kteří sem přešli z dnes již neexistujícího leporela v domě umění a nemám nejmenší důvod pochybovat o jejich baristické kompetenci, neboť jsem měl od obou v jejich bývalém působišti několik velice pěkných espress i cappuccin.
bohužel však musí oni i zbytek personálu pracovat s kávou attibassi (v poměru 70:30, pokud si dobře vzpomínám), která je prostě nedobrá. espresso (které jsem tu měl dvakrát) bylo v obou případech technicky dobře připravené,alekáva v chuti vyčichlá, nepříjemně nahořklá a svíravá (9 - 10/20 pro obě espressa). cappuccino mělo krásně našlehané i nalité mléko bez bublinek, ukázkový latte art (což je vidět i na fotkách na fb profilu podniku; web ač uveden, nefunguje),alei přes mléko byl cítit nepříjemný espresso základ (pokud bych si tento odmyslel, tak by to bylo krásné cappuccino na úrovni 16 – 17/20). je velmi vypovídající, když mi známý, sám kompetentní barista, v diskusi o zdejší kávě řekl: „jsem překvapen, že jste to espresso vůbec vypil“ (méně než nadšena byla ze zdejší kávy i blogerka kafe v brně). po prvním zkušebním espressu jsem se prostřednictvím fb profilu podniku dotázal, zda se neplánuje nahradit používaná kávová směs něčím lepším anebo zda to není náhodou tak, že má podnik smlouvu s dodavatelem na odběr této kávy a oplátkou dostal kávovar a další vybavení. odpověď v duchu „bez komentáře“ je vypovídající.
co soul podle všeho umí jsou polévky. velký paprikovo-rajčatový krém se zakysanou smetanou a chorizem (55 kč) byl velmi dobrý, chuť rajčat i paprik jasně patrná, chorizo dodávající příjemnou pikantnost (13/20). stejně uspokojivá byla fazolová polévka, jež chutnala v dobrém slova smyslu „jako doma“ (13/20).
z dezertů jsem zkusil domácí cheesecake s kousky bílé čokolády, který byl slušný (12 - 13/20),alenic víc než to; hoblinky z bílé čokolády obyčejné, základ dortu standardní. oproti tomu domácí tiramisu, ač servírované ve velmi rustikální sklenici, bylo jedno z nejméně povedených, jaké jsem kdy ochutnal. v dezertu byla téměř neznatelná stopa amaretta a rovněž chuť kávy byla velmi slabá. nespokojen jsem byl i s konzistencí, resp. hutností, která ve mně budila podezření, že nebylo použito jen mascarpone (na můj dotaz na složení jsem byl ujišťován, že tam opravdu našlehaná smetana není,aledo kuchyně jsem neviděl – 10/20.)
ze stálé nabídky jsem vyzkoušel fish and chips, takto velmi „trendy“ pokrm v tomto bistru (ryba na vás kouká z větší částky uložená v papírovém sáčku – tento způsob servírování jsem nikde u stolu v británii neviděl (zde zřejmě dodatečný rustikální prvek) a musím konstatovat, že to bylo snad nejhorší pojetí fish and chips, jaké pamatuji. ryba běžné kvality, pivní těstíčko extrémně nasáklé olejem (mastnota je dobře patrná i na fotografii), tvrdé do té míry, že nešlo ukrojit, aniž by kousky nevystřelovaly na oblečení, údajně domácí hranolky byly tvrdé, mastné a tenké nudličky, ze kterých - což je velmi zvláštní - téměř úplně zmizela chuť brambor (velmi rád bych viděl stav a kvalitu použité suroviny v kuchyni). hranolek jsem zvládl tak polovinu, rybu velmi pomalu snědl celou (přece jen, 159 kč není úplně málo a hlavně jsem měl hlad),aledalší jídlo jsem si dal až večer po více než devíti hodinách a úpravě zažívání třemi malými pivy v eře (9/20). tuto britskou hospodskou klasiku jsem měl ve spojeném království určitě ne méně než 30x (ať už v hospodě nebo take-away verzi) ,alenikdy jsem coby její součást nedostal cibulku, zato však vždy hrášek (ať už celý nebo mačkaný).
z nápojů jsem zkusil malého bernarda 11° (natočený naněkolikrát v průběhu pěti minut s velmi slabou péčí slečny za pípou, čemuž odpovídala i mdlá chuť a stav piva) a malou vodu se skořicí (19 kč), od které jsem čekal něco trochu víc než jen vodu s kouskem skořice (třeba nějakou infuzi, extrakt nebo sirup nebo aspoň to, že bude skořice ve vodě výrazněji cítit - je velmi obtížné hodnotit něco tak jednoduchého jako je trocha vody s kouskem skořice,aleřekněme 10/20 za naprostý průměr). když jsem si zde uvedené malé pivo nedlouho po otevření podniku dával, udivilo mne, že není napsané na nabídkové tabuli za barem (zato tam mj. byla corona). zdůvodnění, že tam údajně není dostatek místa, mě naprosto uzemnilo, neboť takto vysvětlovat skutečnost, že na jiném pivu má podnik vyšší marži, je skutečně podnětem k zamyšlení.
bistro soul je nepochybně úspěšný podnik a interiér zaslouží jedničku s hvězdičkou. obě posily z leporela patří k nejlepším profesionálům, jaké jsem kdy v brně potkal (to stejné však bohužel nelze říct o některých slečnách na place, které mi přišly poněkud neusměvavé a napjaté). hudební podkres byl ve většině případů opravdu hodně hlasitý a několikrát jsem se dokonce otočil a šel pryč, protože po dni v práci prostě nemám náladu jíst v podniku, kde se hladina podkresové hudby blíží spíše hudebnímu klubu. prostor u venkovních stolků by zasloužil daleko větší péči, neboť viditelné fleky a špína na chodníku jsou odrazující.
kolega ze zahraničí se mě před pár dny na podnik dotazoval; že prý mu to na univerzitě někteří doktorandi doporučovali. má odpověď shrnující dosavadní dojmy byla: „well, what should i say? it’s a hit-and-miss affair…“