"italská kuchyně" pro mě znamená jednoduchost dovedenou k naprosté dokonalosti. podle téhle mojí vnitřní definice je leonessa v tom nejlepším slova smyslu asi tou nejitalštější restaurací, jakou jsem kdy v čr navštívila. dokud jsem ještě mohla jíst mouku, stihla jsem ochutnat jejich pizzu, těstoviny, risotto, salát i několik polévek a všechno bylo chuťově naprosto senzační, takže vřele doporučuji! (jen pozor na tu "neviditelnost", radši se 2x ujistěte, že restauraci skutečně najdete, než vyrazit naslepo.)
je ale fér vytknout, že na jídlo si tu trochu počkáte. (jak přes obědy tak mimo ně se mi za mých asi 6 návštěv ještě nikdy nestalo, že by objednávku přinesli, aniž by mě začalo napadat, jestli na ni třeba nezapomněli. s nějakými 20–30 minutami na chod/pití zkrátka počítejte.)
s bezlepkovou dietou se tu ale bohužel najíte jen těžko (ostatně v pravé italské restauraci bych ani nic moc jiného nečekala). mouka je přirozeně skoro v každém jídle a leonessa se do bezlepkových alternativ (až na možnost objednání bezlepkových těstovin za příplatek) nijak nehrne – což je prima z hlediska kvality jídel, ale nic moc pokud jste na bezlepková jídla odkázaní. pár přirozeně bezlepkových jídel by se tu sice našlo (salát, ryba, polévka, panna cotta, některé z těstovin v bezlepkové variantě), ale protože leonessa má sklon si v tomhle ohledu spíš "krýt záda" než vycházet vstříc (tzn. raději řeknou, že italské risotto obsahuje lepek, který tam přirozeně nemá co dělat, než by kuchař namísto "bujónu se stopovým množstvím lepku" výjimečně použil k jeho uvaření čistý vývar nebo prostě jen vodu), výběr jídel se nakonec stejně zúží na naprosté minimum, takže bezlepkářům radši doporučuju rovnou zamířit jinam.
ostatně, obecně mi přijde, že místní personál není ohledně bezlepkové diety dobře proškolený. tento čtvrtek večer jsem se na otázku "a co máte vlastně bez lepku?" (abych nezdržovala dalším listováním v menu, když jsme i tak už čekali dlouho) dozvěděla od číšníka: "tak penne arrabiata... penne arrabiata a hm... penne arrabiata.", což mi na okamžik doslova vyrazilo dech, protože i letmým pohledem do lístku jsem zachytila hned několik bezlepkových jídel, jen jsem si je nepamatovala. číšník byl milý a tohle své faux-pax se snažil alespoň navléknout jako vtip, ale ani úsměv prostě nemůže zachránit všechno, a tak jsem si z toho spíš odnesla dojem "tak to jste tady asi špatně, haha". mimochodem, doporučené penne arrabiata jsem nakonec skutečně vyzkoušela. omáčka byla dobrá, ale některé kukuřičné těstoviny se slepily a na spojích se nedovařily – což potvrzuje můj dojem, že s bezlepkovou dietou si tu moc dobře neporadí (kuchař zjevně není zvyklý na vlastnosti těstovin z jiné než běžné mouky).
a pro cenovou ilustraci – za colu, polévku, bezlepkové těstoviny a pizzu jsme tu nechali něco málo přes 400 korun. možná mám špatný odhad, ale přišlo mi to cenově už trochu nadsazené.
je mi líto, že jednak kvůli delší době čekání, vyšším cenám, ale hlavně kvůli nezvládnutí bezlepkové diety (ačkoli ji naoko nabízejí – jinak bych na tom nebazírovala) musím srážet body i tady, kde bych ráda dala 5/5. pokud máte dost času a nevisí vám na krku příšerná dieta, buďte tak hodní a ty body si tam zase domyslete. jestli máte rádi italskou kuchyni, budete odsud určitě odcházet ne-li nadšení, tak alespoň spokojení.