alternativní a multikulturní prostor industra, který je už otevřený poměrně dlouho (a vznikl díky velkému podílu dobrovolnické práce), jsem navštívil zatím 4x, abych ochutnal kávu (převážně) z londýnské pražírny square mile, kterou připravují baristé se zkušenostmi z města nad temží (adam obrátil a petra střelecká).
interiér je minimalistický a při průchodu vrátnicí je třeba nahlásit, že jdete do industry (kavárny). skrze dveře a několik galerijních místností (viz fotky) se pak dostanete do centra dění, kde vedle baru (nad kterým je krásné schéma znázorňující rozmanitost chutí v kávě obsažených) funguje několik stolů, u nichž si můžete vychutnat espresso (a nápoje z něj připravené) a alternativní metody přípravy kávy (petra střelecká byla nejlepší v kategorii filtrované kávy na soutěži barista roku 2014; adam obrátil byl téhož roku v hlavní kategorii soutěže čtvrtý, avšak jehocappuccinobylo vyhodnoceno jako nejlepší, a nikoli náhodou - viz dále).
několik týdnů po otevření jsem zde zkusil espresso (připravoval adam obrátil) - a bylo to espresso velmi vysokých kvalit. technicky perfektní, komplexní a s velmi dlouhou dochutí (18/20 – vybral jsem na doporučení nejméně kyselou směs z cca 5 možných). druhou kávu (cappuccino) jsem zde měl na loňském industra food festu a třebaže byl nápoj servírován do kelímku (velké množství návštěvníků), bylo to takřka ukázkovécappuccinoprosté jakýchkoli technických nedostatků (vlažné, neexistence bublinek, velmi krémové s perfektní texturou mikropěny, vyvážené v chuti espressa i mléka – opět 18/20).
na jaře letošního roku jsme s kamarádem zkusili doppio, které připravovala petra střelecká. káva byla technicky na velmi slušné úrovni (a osobně nám nesedla výraznějí acidita – upřímně: skoro jako šťovík), ale ne tak vysoko jako u adama obrátila (16/20).
před cca 2 týdny jsem pak zkusil od petry střelecké ještěcappuccino(zachyceno na fotce). již šlehání mléka se mi zdálo hlasitější než je nutné a má obava se naplnila, když jsem ochutnal. mikropěna byla méně krémová a vláčná, mléko bylo spíše než teplé či vlažné trochu horké (ne na spálení jazyka, ale už docela dost) a byly přítomny též bublinky na povrchu (viz foto - přinejlepším 16/20). servírováno v kvalitním a designově zajímavém hrníčku (leč nedostal jsem v servisu lžičku).
kdybych takovécappuccinodostal ve většině kaváren, byl bych asi spokojen, ale na úrovni, jakou představuje industra a vzhledem k ceně (55 kč je dost i na centrum, natož na lokalitu, kam se musíte docela složitě dostávat) bohužel nikoli a jednoznačně bych do budoucna preferoval cappuccina adama obrátila (filtrovanou kávu jsem zatím nezkoušel). dalším důvodem proč se nespokojit s ničím jiným než perfekcí je v tomto případě vybavení, které představuje opravdu skoro to nejlepší, co můžete do kavárny pořídit: kávovar nuova simonelli sloužil v předchozím tříletém období jako soutěžní stroj na světovém šampionátu baristů a i mlýnek je naprosto špičkový.
dvě věci mi však celkový dojem z podniku kazí – spíše větší než menší kávový nacismus (když jsem se při jedné z návštěv bezelstně zeptal "co mají na mlýnku" - zcela běžné vyjádření, byl jsem upozorněn, že je zajímavé, že všichni říkají "na mlýnku", když je "káva vlastně v mlýnku"; dále je to zdejší problematický vztah k cukru: sám kávu léta zásadně nesladím, ale chápu, že si někdo může – poté co ochutná zdejší často kyselejší směsi – chtít přisladit) a prezentace podniku na facebooku i twitteru v angličtině. je to opravdu nutné? tak kosmopolitní brno určitě není a troufám si říci, že ani cizinci zde ve skladbě zákazníků nemají převahu.