skøg jsem sledoval od počátku – ještě když byl ve výstavbě coby náhrada kadeřnictví z řetězce franck provost (dvakrát jsem se tu byl ostříhat a prostor to byl velice pěkný již tehdy). vedle soulu možná jedno ze dvou nejmódnějších kavárenských míst ve městě a svého druhu co-workingový prostor (další trend, který je po praze v brně na vzestupu) – koneckonců to má v názvu „urban hub“.
interiér je čistý, vzdušný a prostorný, inspirace berlínem (a severem evropy) patrná. baristi mají většinou pořádné fousy a káva by tak měla být dobrá. zrno dodává vlastní pražírna rusty nails a káva je světlejší a v průměru má více acidity a lehčí tělo a je to též jedno z míst, kde lze zakoupit specializovaný časopis standart – standing for the art of coffee, kde si můžete přečíst napínavé historky z baristického života a spoustu detailních informací o výběrové kávě. v patře je pražírna a pánské toalety; ty jsou festovně rustikální – podobné plechové umyvadlo (včetně červené páčky) měla na dvoře u kůlny jedna z babiček v hospodářském stavení z 20. let 20. století takže jde pravděpodobně o návrat ke kořenům (v 80. letech ovšem nebyly chytré telefony a appky).
vyzkoušel jsem zde od otevření tři espressa a všechno to bylo celkem uspokojivé kafe (v průměru 13/20), ale nic výjimečného (dříve 37 kč, v novém lístku bohužel již 41 kč, ale byl jsem ujištěn, že úprava cen nesouvisí s nástupem eet, ale že se chystali k obměně celého lístku již delší dobu – proč ovšem úprava cen probíhá téměř vždy směrem nahoru?). cappuccino jsem si dal v jejich letním pop-upu blokk – 2016 (dočasná kavárna v moravské galerii – zahrádka v budově uměleckoprůmyslového muzea) a bylo velmi slušné (15/20 a cena 47 kč) – plnotučné mléko ovšem trvanlivé (byť barista nabídl, že by čerstvé obstaral anebo doporučil návštěvu mateřského podniku). espresso v blokku bylo téměř stejné jako ve stálé provozovně (silných 13/20). podnik dodává svá zrnka i do jiných kaváren a pro srovnání jsem měl v posledních čtrnácti dnech i doppio (za 49 kč) v café baru v kině scala (první tři doppia 13 a čtvrté doppio 14/20, el salvador s popiskou: sušenka, čokoláda, červené ovoce).
posezení u oken je vždy plné majitelů notebooků značky apple, návštěvníci, většinou urbánní dvacátníci až třicátníci nouzí v průměru určitě netrpí. židličky jsou často školní a velmi nepohodlné (za léta školní docházky jsem jich užil dost a odmítám na nich sedět), při poslední návštěvě jsem zvolil tradičnější sedačky nahoře v patře s výhledem na žárovky visící ze stropu (viz foto). ani tam ovšem nešlo uniknout reprodukované hudbě s vyšší hlasitostí (70 – 72 db; wi-fi se mi zdálo trochu rozkolísané - čtyři různá měření ukázala 1.73/4.55(!); 14.60/4.80; 4/2; 9/0.18, ale - byť poskytovatelem je o2 - běhalo to vcelku přijatelně), dosti nekonfliktní a mně osobně víc než co jiného připomínající mix z h&m.
deci jakostního moravského vína je za 31 kč, což je na takový prostor v centru města slušné; sám jsem zkusil frankovku za 41 kč (pozdní sběr 2012, vinařství procházka), která byla obyčejná, ale to je dáno z podstaty věci – až na naprosté výjimky, které se mohou blížit i tisícikoruně za lahev, bude červené z místních vinic vždy v nevýhodě oproti zahraničním regionům více na jih. dezerty jsou z většiny mimo rámec klasické cukrařiny a mnou vyzkoušený bezlepkový a veganský dort nebyl aspoň drahý (58 kč) – 12/20.
místo je nepochybně extrémně trendy, je zde hodně zahraničních hostů (jistý majitel kavárny se vyjádřil v tom smyslu, že sem chodí skoro jen cizinci), určitě kvalitativní standardy zde také dokáží dodržet, ale stejně jako soul nebo v melounovém cukru je tohle rozhodně jeden z podniků, kam se chodí hodně proto, aby byl člověk viděn.